Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pozor, jsem chorobně xenofilní

24. 06. 2015 7:48:20
Po dlouhé době jsem opět otevřela ten kultovní seznam xenofilů na white-media, jelikož jedna moje známá mi poslala link. Prý, jestli vím, že tam jsem? Ale jo, členem tohoto spolku jsem s hrdostí již od nějakého roku 2010.

A ano, jsem xenofilní. Chorobně xenofilní.

Moje xenofílie se naplno rozvinula během studií v USA. Tam jsem se kamarádila s Widad z Pákistánu, Sárou z Egypta, Tinou z Kambodže. Vesměs ekonomické imigrantky, dnes všechny vystudované, Sára je dokonce docentkou na jedné z univerzit ve své rodné zemi. Kupovidu, právě tito imigranti byli nejlepšími studenty v naší škole - ne jejich bílí spolužáci z bohatých "yuppie" rodin jednoho z nejbohatších chicagských předměstí, ale naopak děcka, která po škole makala od 16 let v restauracích, obchodech a na pumpách. K tomu všemu se učili, a učili se moc dobře - více si cenili možnosti studovat a někam to dosáhnout. Také dosáhli.

I filozofická fakulta UK podporovala mojí xenofílii, a to už jenom samotným bydlením na kolejích Větrník. Studentů - migrantů, mezi kterých jsem se radila i já sama, tam bylo bezpočet. Rusko, Ukrajina, Albánie, Ghana, Libye, Palestina, Kazachstán - výčet by nebral konce. S mnohými jsme dosud v kontaktu, mnozí se zapojili do české společnosti tak, jako to nedokázalo mnoho rodilých Čechů.

Že moje xenofílie pomine s prvním znásilněním, se jako názor objevilo asi ve stejném čase, jako založení tohoto blogu před 6 lety. No nevím. V centru Prahy mne spíš obtěžovali čeští bezdomovci, a ten úchyl z Letné byl také rodilý Čech. Nikdy jsem zlo a dobro neoddělovala podle barvy pokožky a náboženství původce aktu.

Sama jsem imigrantem. Nevím, zda ekonomickým, byť tady ve Fesu bydlí nejeden cizinec, a nevede si špatně. Vemte si třeba takovou Elenu. Ruska, která se ve Voroněži seznámila se svým manželem, a jelikož vycítila příležitost uplatnit se v Maroku jako profesorka angličtiny, při třech dětech dostudovala vysokou školu, a dnes se tímto povoláním úspěšně živí na jedné z nejprestižnějších privátních škol v zemi. Nebo Mike. Z řadového manažera restaurace, jakých je v Anglii hafo, se stal právě ve Fesu jeden z nejvýznamnějších a také nejúspěšnější biznismenů. A to se nehodlám rozepisovat o známých, kteří žiji po celém světě - Slovenka podnikající v Etiopii, Češka žijící v Nigérii, dalších x-známých v zemích Latinské Ameriky nebo Asie.

Je fajn, že to dnes jde. Jsem vděčná za svět, ve kterém nemusím sedět jako knedle ve svém rodném městě, ale můžu se na světě usadit téměř kdekoliv. Zatím jsem všude, i v těch "nejhrůznějších" zemích islámu našla lidi, kteří podobně jako já chtějí studovat, pracovat, milovat. Marně hledám v těchto lidech ztělesněné zlo, které vychází z jejich barvy kůže nebo náboženství. Promítám si v hlavě, která z těchto zemí by byla posedlá zlem, a ve které jsem nenašla vlídné lidi. Opět marně.

Ale není divu, že největšími xenofoby jsou ti, co byli nejdále u Lipna nebo Balatonu. Když jsem byla malá, nerada jsem ochutnávala nová jídla. Tatínek vždy vypráví, jak mi napoprvé vše prostě na silu nacpal do pusy - třešně, maliny, a spoustu dalších jídel jsem odmítala jen proto, že jsem se bála nové chutě vyzkoušet. Teprve, když jsem měla třešně v puse a zjistila jsem, že je to vlastně báječné je ochutnávat, jsem se podvolila tomu je začít jíst.

Nemyslím si, že česko-slovenská xenofobie, ve které se dva národy opět stali bratří, pomine dřív, než do každé vesnice zavítá alespoň jeden Eritrejec nebo Syřan. Pro řadu lidí je již pozdě chytnout chronickou xenofílii, ale třeba si alespoň mírně uleví zpod břímě xenofobie. Je těžké a nepříjemné žit s nenávistí proti něčemu, co vlastně ani neznám. I to je, samozřejmě, forma života. Takových lidí mi je ale nesmírně líto - sami se neosmělili opustit bezpečí svého regionu nebo země, a tak to závidí všem, kteří tak učinili - krajané směrem ven, nebo Eritrejci směrem dovnitř.

Ať také chytnete xenofílii, vám z horkého Fesu přeji z celého srdce.

Autor: Katarína Maruškinová | středa 24.6.2015 7:48 | karma článku: 14.31 | přečteno: 1843x

Další články blogera

Katarína Maruškinová

Sexuální obtěžování, aneb odmítám být obětí

Bylo to v pátek ráno, v Damašku je tou dobou klid, jelikož je víkend. Jako obvykle jsem vyšla ze svého pronajatého bytu ve čtvrti Muhážerín a zamířila jsem ke stanovišti mikrobusů.

14.11.2017 v 14:51 | Karma článku: 37.01 | Přečteno: 2367 | Diskuse

Katarína Maruškinová

Hrozí Maroku Arabské jaro?

Nedávný článek IDNESU na téma Maroka a jeho současné situace mě nadzvedl ze židle kvůli tomu, že ho pokládám za nanejvýš zavádějící.

2.8.2017 v 18:15 | Karma článku: 27.73 | Přečteno: 2285 | Diskuse

Katarína Maruškinová

Únorové islamofobní taškařice

"Vojnu na vás", říkala mne a sestřenicím babička, když jsme nechtěly jíst, co k obědu navařila. Tak často si na tuto "výhrůžku" vzpomenu, když čtu nebo sleduji, co se v Čechách děje. Nudu a šedost vystřídaly občanské aktivity ...

8.2.2016 v 20:46 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 1662 | Diskuse

Katarína Maruškinová

K čemu všemu lze v Česku použít islám aneb muslimští muži, pozor ...

Ten zvláštní a jedinečný přístup Čechů k islámu sleduji již několik let. Nemyslím teď pouze islamofobii, ale také přehnanou zapálenost pro věc islámu v prvních dnech a měsících vztahu s černookým Ahmedem ...

29.1.2016 v 17:29 | Karma článku: 17.17 | Přečteno: 2424 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Vilém Barák

Hlas lidu není hlas Boží

Nemůžeme úspěšně používat referenda jako ve Švýcarsku, protože nejsme Švýcaři. Ke Švýcarům máme stejně daleko jako Sůdánci k Čechům. Dokonce se ukázalo, že ani obyvatelé Spojeného království nejsou Švýcaři.

21.11.2017 v 12:00 | Karma článku: 7.81 | Přečteno: 203 | Diskuse

Ivan Bednář

Majitelé 17. listopadu (ohlédnutí za oslavami)

Člověk může vlastnit ledacos. Auto, dům, pole, továrnu. Soukromé vlastnictví je v demokracii nedotknutelné. Přivlastňovat si něco, co jinak patří všem, je ale akt loupeže.

21.11.2017 v 10:50 | Karma článku: 22.08 | Přečteno: 512 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Prezidentův tanec mezi vejci

V neděli 19/11 ministři zahraničí Arabské ligy na zasedání v Káhiře nešetřili kritikou libanonské teroristické organizace Hizballáh. K nelibosti libanonského zástupce a následně i libanonského prezidenta.

21.11.2017 v 10:15 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 314 | Diskuse

Roman Máca

Prokremelský konspirátor v čele bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny?

Konspirační odysea poslance Radka Kotena (SPD) navrhovaného do čela bezpečnostního výboru: Mikrovlnky jsou vraždící stroje, 11. září byl podvod, Policie ČR jako prvek NWO a nakonec budeme hledat spásu v Rusku.

21.11.2017 v 10:07 | Karma článku: 26.83 | Přečteno: 2275 | Diskuse

Jan Bartoň

Tragédie a smutek – kvílení nových poslanců

Mezi nově zvolenými poslanci je přes 120 úplných nováčků. Někteří popisují první zasedání nové sněmovny jako „tragédii“, jiní jako „smutek“. Co budou říkat, až o něco opravdu zásadního půjde?

21.11.2017 v 9:08 | Karma článku: 30.95 | Přečteno: 2167 | Diskuse
Počet článků 135 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2506

Vyznáním křesťanka, národností Slovenka a profesním zaměřením orientalistka.

Přináším jiný pohled na Araby a muslimy, než naleznete v mainstreamových médiích nebo u lidí, kteří nemají s tímto světem žádnou praktickou zkušenost. Po patnácti letech práce a studia v Blízkovýchodních zemích si to snad i můžu dovolit :-). 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.