Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pozor, jsem chorobně xenofilní

24. 06. 2015 7:48:20
Po dlouhé době jsem opět otevřela ten kultovní seznam xenofilů na white-media, jelikož jedna moje známá mi poslala link. Prý, jestli vím, že tam jsem? Ale jo, členem tohoto spolku jsem s hrdostí již od nějakého roku 2010.

A ano, jsem xenofilní. Chorobně xenofilní.

Moje xenofílie se naplno rozvinula během studií v USA. Tam jsem se kamarádila s Widad z Pákistánu, Sárou z Egypta, Tinou z Kambodže. Vesměs ekonomické imigrantky, dnes všechny vystudované, Sára je dokonce docentkou na jedné z univerzit ve své rodné zemi. Kupovidu, právě tito imigranti byli nejlepšími studenty v naší škole - ne jejich bílí spolužáci z bohatých "yuppie" rodin jednoho z nejbohatších chicagských předměstí, ale naopak děcka, která po škole makala od 16 let v restauracích, obchodech a na pumpách. K tomu všemu se učili, a učili se moc dobře - více si cenili možnosti studovat a někam to dosáhnout. Také dosáhli.

I filozofická fakulta UK podporovala mojí xenofílii, a to už jenom samotným bydlením na kolejích Větrník. Studentů - migrantů, mezi kterých jsem se radila i já sama, tam bylo bezpočet. Rusko, Ukrajina, Albánie, Ghana, Libye, Palestina, Kazachstán - výčet by nebral konce. S mnohými jsme dosud v kontaktu, mnozí se zapojili do české společnosti tak, jako to nedokázalo mnoho rodilých Čechů.

Že moje xenofílie pomine s prvním znásilněním, se jako názor objevilo asi ve stejném čase, jako založení tohoto blogu před 6 lety. No nevím. V centru Prahy mne spíš obtěžovali čeští bezdomovci, a ten úchyl z Letné byl také rodilý Čech. Nikdy jsem zlo a dobro neoddělovala podle barvy pokožky a náboženství původce aktu.

Sama jsem imigrantem. Nevím, zda ekonomickým, byť tady ve Fesu bydlí nejeden cizinec, a nevede si špatně. Vemte si třeba takovou Elenu. Ruska, která se ve Voroněži seznámila se svým manželem, a jelikož vycítila příležitost uplatnit se v Maroku jako profesorka angličtiny, při třech dětech dostudovala vysokou školu, a dnes se tímto povoláním úspěšně živí na jedné z nejprestižnějších privátních škol v zemi. Nebo Mike. Z řadového manažera restaurace, jakých je v Anglii hafo, se stal právě ve Fesu jeden z nejvýznamnějších a také nejúspěšnější biznismenů. A to se nehodlám rozepisovat o známých, kteří žiji po celém světě - Slovenka podnikající v Etiopii, Češka žijící v Nigérii, dalších x-známých v zemích Latinské Ameriky nebo Asie.

Je fajn, že to dnes jde. Jsem vděčná za svět, ve kterém nemusím sedět jako knedle ve svém rodném městě, ale můžu se na světě usadit téměř kdekoliv. Zatím jsem všude, i v těch "nejhrůznějších" zemích islámu našla lidi, kteří podobně jako já chtějí studovat, pracovat, milovat. Marně hledám v těchto lidech ztělesněné zlo, které vychází z jejich barvy kůže nebo náboženství. Promítám si v hlavě, která z těchto zemí by byla posedlá zlem, a ve které jsem nenašla vlídné lidi. Opět marně.

Ale není divu, že největšími xenofoby jsou ti, co byli nejdále u Lipna nebo Balatonu. Když jsem byla malá, nerada jsem ochutnávala nová jídla. Tatínek vždy vypráví, jak mi napoprvé vše prostě na silu nacpal do pusy - třešně, maliny, a spoustu dalších jídel jsem odmítala jen proto, že jsem se bála nové chutě vyzkoušet. Teprve, když jsem měla třešně v puse a zjistila jsem, že je to vlastně báječné je ochutnávat, jsem se podvolila tomu je začít jíst.

Nemyslím si, že česko-slovenská xenofobie, ve které se dva národy opět stali bratří, pomine dřív, než do každé vesnice zavítá alespoň jeden Eritrejec nebo Syřan. Pro řadu lidí je již pozdě chytnout chronickou xenofílii, ale třeba si alespoň mírně uleví zpod břímě xenofobie. Je těžké a nepříjemné žit s nenávistí proti něčemu, co vlastně ani neznám. I to je, samozřejmě, forma života. Takových lidí mi je ale nesmírně líto - sami se neosmělili opustit bezpečí svého regionu nebo země, a tak to závidí všem, kteří tak učinili - krajané směrem ven, nebo Eritrejci směrem dovnitř.

Ať také chytnete xenofílii, vám z horkého Fesu přeji z celého srdce.

Autor: Katarína Maruškinová | středa 24.6.2015 7:48 | karma článku: 14.59 | přečteno: 1858x


Další články blogera

Katarína Maruškinová

Sexuální obtěžování, aneb odmítám být obětí

Bylo to v pátek ráno, v Damašku je tou dobou klid, jelikož je víkend. Jako obvykle jsem vyšla ze svého pronajatého bytu ve čtvrti Muhážerín a zamířila jsem ke stanovišti mikrobusů.

14.11.2017 v 14:51 | Karma článku: 37.06 | Přečteno: 2608 | Diskuse

Katarína Maruškinová

Hrozí Maroku Arabské jaro?

Nedávný článek IDNESU na téma Maroka a jeho současné situace mě nadzvedl ze židle kvůli tomu, že ho pokládám za nanejvýš zavádějící.

2.8.2017 v 18:15 | Karma článku: 27.85 | Přečteno: 2353 | Diskuse

Katarína Maruškinová

Únorové islamofobní taškařice

"Vojnu na vás", říkala mne a sestřenicím babička, když jsme nechtěly jíst, co k obědu navařila. Tak často si na tuto "výhrůžku" vzpomenu, když čtu nebo sleduji, co se v Čechách děje. Nudu a šedost vystřídaly občanské aktivity ...

8.2.2016 v 20:46 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 1688 | Diskuse

Katarína Maruškinová

K čemu všemu lze v Česku použít islám aneb muslimští muži, pozor ...

Ten zvláštní a jedinečný přístup Čechů k islámu sleduji již několik let. Nemyslím teď pouze islamofobii, ale také přehnanou zapálenost pro věc islámu v prvních dnech a měsících vztahu s černookým Ahmedem ...

29.1.2016 v 17:29 | Karma článku: 17.17 | Přečteno: 2465 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

ján sliacky

Volby jako Potěmkinova vesnice...?

Blíží se a najednou se všude objevují hlavy přesvědčující nás o tom, že ony jsou ty pravé (nebo levé, dle politickpol preferepre), které nás dovedou do bájné zahrady blahobytu, štěstí, klidu a dostatku...

20.9.2018 v 21:06 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 |

Jiří Žamboch

Aktivistický Senát tedy žádnou pojistkou demokracie není!

Šilenou a nepřijatelnou manipulaci p.Šojdrové ctihodní pánové s šedinami a s bohatými životními zkušenostmi nejenže šmahem neodmítli, ale podstatná část z nich -zatím skoro polovina - se za ni postavila.

20.9.2018 v 20:44 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 105 | Diskuse

Karel Trčálek

Ani komunisté si nedovolili zakázat Zlatého Slavíka!

Český slavík byl zakázán. Všichni víme proč. Ale nesmí se o tom mluvit. Tedy může, ale jenom na Parlamentních listech a na Aeronetu. Jo, a ještě bych málem zapomněl na Rukojmího. Tam se o tom může, navzdory cenzuře, mluvit taky

20.9.2018 v 19:04 | Karma článku: 14.93 | Přečteno: 431 | Diskuse

Jan Dvořák

Summit úspěšně skončil. Ať žije (další) summit!

Podle všech relevantních informací dopadl neformální summit nejvyšších lídrů dosud samostatných států sdružených v EU podle očekávání, a jako vždycky.

20.9.2018 v 17:49 | Karma článku: 12.25 | Přečteno: 196 | Diskuse

Ivo Hnilica

"Putinovo Rusko", balvan na cestě všehomíra? Já si to nemyslím. II. závěrečná část

Prezident RF Vladimír Putin svou úlohu ve vedoucí roli v řízení a směřování státu s vypršením jeho mandátu ukončí. Nastoupí zase jiný politik třeba to bude pan Alexej Nevalný, koho si Rusové zvolí prezidentem tak si něj počkejme.

20.9.2018 v 15:26 | Karma článku: 17.24 | Přečteno: 394 | Diskuse
Počet článků 135 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2523

Vyznáním křesťanka, národností Slovenka a profesním zaměřením orientalistka.

Přináším jiný pohled na Araby a muslimy, než naleznete v mainstreamových médiích nebo u lidí, kteří nemají s tímto světem žádnou praktickou zkušenost. Po patnácti letech práce a studia v Blízkovýchodních zemích si to snad i můžu dovolit :-). 

 





Najdete na iDNES.cz