Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Uprchlík náš každodenní

23. 09. 2015 6:51:09
Tak bych příznačně nazvala tyto dny, kdy nám média uprchlíky cpou horem-dolem. Ty fiktivní, potenciální islamisty a troublemakery. Naopak ty skutečné lze potkat na hlavním nádraží v Praze. Komu se nelení, ať se přijde právě tam ..

... seznámit s realitou uprchlické krize.

"Tak si je vem všechny domů!" spílají mi i pseudokamarádi na facebooku, a opravdu mi to nedělá v místě mého nynějšího bydliště větší potíže. Ale teď jsem v Praze, a tak jsem si za uprchlíky zašla na Hlavák včera i dnes. V horním patře, u jižního výstupu z nástupišť již necelý měsíc "operují" skupinky dobrovolníků, kteří jsou ochotni strávit pár hodin obcházením nádraží a nabízením pomoci zejména těm uprchlíkům, kteří se do Prahy dopravili za milodar v hodnotě 400 korun od českých úřadů. Milodar v tom smyslu, že z úřady zabavených peněz, jak dnes řekl i Syřan Alí, dostanou uprchlíci po 75 dnech zadržení právě tuto částku na cestu. Na cestu kam? Určitě ne do Německa, ani zpátky do Maďarska - za 400 korun, přesněji 325 korun, se Alí, ale i bratranci Azad a Akram dostali z Frýdku-Místku na hlavní nádraží naší krásné metropole. A tam jejich cesta skončila, jelikož peníze došly, a dál jejich osud nikoho nezajímá.

Mimo zmíněné dobrovolníky. Jedním z nich jsem byla dnes ráno v půl deváté i já, když jsem k prodejně Hervis dorazila s erární krosnou plnou oblečení, jídla, plenek a zdravotního materiálu. Asi za deset minut jsem již "zdetekovala" zmíněné kurdské bratrance. Automechanik Azad a absolvent fakulty tělesné výchovy Akram zrovna dorazili, každý se zbytkem peněz z "detenčáku" - 75 českých korun tak každému mělo stačit na další cestu za lepším životem. No, chtěla bych vidět ty nejvíce křičící oponenty pomoci uprchlíkům, jak si za 75 českých korun zařizují nový život.

Kluci se sedli vedle mne, a začali jsme v arabštině konverzovat. Ze začátku nic konkrétního ode mne nechtěli. Jejich potřeby spíš vycházeli na povrch samotné, a to i přes jejich snahu mne neobtěžovat a hlavně nenechat za nic platit. Samozřejmě ale hned dostali snídani, teplé kafé, a cigarety. A možnost zavolat domů přes Viber. "Ne přes telefon!" - bránil mi Akram v zavolání jeho otci za peníze. S otcem jsme se nakonec opravdu spojili přes Viber. Veterán z iracko-íránského konfliktu v 80. letech, který přišel o pravé oko a část levé ruky, mi v arabštině děkoval za pomoc jeho synovi a synovci.

Jak je možné, že kluci neměli sebou ani telefon? O všechny věci přišli ve Vyšní Lhotě, odkud je na cestu vyslali se zmíněným malým obnosem peněz, štosem česky psaných dokumentů, a dokonce se šekem k zaplacení pokuty ve výši 1000 korun za pohyb po ČR bez dokladů. Jejich cesta, započatá 23. června v rodném Kirkúku tak nabrala to správné dobrodružství až na území ČR, kde byli za pokřiku hulvátských policistů vytaženi z mezinárodního vlaku. "Jak je to možné, že Češi jsou tak usmívaví, a policisté se chovají bez respektu?", mudroval Azad, kterému během dne nezmizel z obličeje úsměv.

Bratranci mají štěstí na rozdíl od řady jiných uprchlíků v tom, že je v Německu čeká rodinný známý. Respektive nečeká, v noci vyráží je z Německa do Prahy vyzvednout. Dalším štěstím je, že bratránci, ze kterých jeden je jediným synem v devítičlenné rodině, zůstali až do Prahy spolu. O mnoho těžší a smutnější cestu za lepším životem měl zcela jistě mladý muž, který se včera večer kolem půl jedenácté objevil na hlavním nádraží v kabátu a rozbitých šlapkách. Jeho jméno, zemi původu, a životní příběh se mi nepodařilo zjistit. Asi 25-letý mladý muž neměl natolik důvěry, abychom mu byli mohli pomoci. Ocenil to, co pro uprchlíky děláme, ale zároveň řekl, že on pomoc nepotřebuje. I to je realita uprchlické krize - nelidské, hyenistické chování českých policistů a úřadů k lidem, kteří často ani neví, že se díky trase vlaku na české území dostali. Mnozí z nich se proto rozhodnou jít dál svou cestou bez jediného halíře, a pomoct si sami.

Se Syřanem Alím jsme si v rohu hlavního nádraží povídali asi půl hodiny o jeho rodině, damašské čtvrti Zabadani, ze které pochází, ale také o jeho cestě přes Turecko a na Kos lodí s dalšími 47 pasažéry, a "osudovou" chybu, kdy nastoupil na vlak přes Českou republiku. K zážitkům z Vyšní Lhoty se nerad vrací, byť tam ještě před pár dny bydlel bez toho, aniž by věděl, že bude brzy propuštěn. Po noclehu v Praze je odhodlán na cestu do Berlína za známými. Manželka a dcery jsou v Damašku, z detenčního tábora jim mohl zavolat jednou za čas na asi čtyři minuty. Alí se na chvilku omluví, když za naší dobrovolnickou skupinou přichází tři policisté s tím, že se po nádraží "povalujeme jako bezďáci". Konverzace končí trochu nevybíravými slovy, ke kterým spolu s pohrdavým tónem nemá daleko ani vyšší pracovník security, mluvící slovensky. Uprchlíkům by podle svých slov nedal ani trenky. Naopak se ale hrdě hlásí, že i on je cizinec, až ze Slovenska. Vše je, jako vždy, o lidech, a těch je na nádraží bezpočet. Nejeden se proto přistaví, donese klukům konzervu, nabídne praktickou pomoc. Den strávený na hlavním nádraží tak poskytne pohled na celou škálu přístupů k aktuální uprchlické krizi - od arogantního hulvátství až po projevy největší solidarity. Mezi překlady z a do arabštiny tak dusím do sebe jednu z mnoha tatranek, které na stanovišti máme.

Den na nádraží pro mne končí rozlučkou se Syřanem Alím, ale také kurdskými bratranci, které ještě doprovázíme s Romanou do hostelu ve Francouzské. Azad a Akram dostávají nové žiletky a zubní kartáčky, jako i možnost konečně se natáhnout. Je vidět, že jsou unavení, ale je spíš zajímá, zda jsem opravdu kvůli nim nezameškala práci a zda mne nestáli moc peněz. Rozlučka tak zahrnuje výměnu facebookových profilů, a člověk si najednou uvědomuje absurditu té situace - být na facebooku a viberu neznamená mít kde bydlet a co jíst. Uprchlík se neplazí u mých nohou v roztrhaném oblečení, abych milostivě ulomila kousek mé tatranky, a hodila mu to pod stůl. Ne, uprchlík je člověk, jako jsem i já, akorát on má prázdnou peněženku a rodiče tisíce kilometrů daleko.

Azad mi nakonec vrací i to Euro, co jsem mu dala, kdyby se mu chtělo na Hlaváku na toaletu. Jeho cesta pokračuje zítra ráno již v doprovodu jeho známého, a já jsem si více než jistá, že bych jako uprchlice mohla s jeho pomocí kdykoliv počítat. I proto jsem si ho přidala na facebooku. Ostatně, jeden nikdy neví. Dnes jsem na facebooku a se dvěma platebními kartami v ruce. Zítra můžu být uprchlickou každodenností jiného národa, u kterého budu hledat co i jen nejmenší záchvěvy lidskosti. Azad, Akram i Alí je u mne dnes snad našli.

Autor: Katarína Maruškinová | středa 23.9.2015 6:51 | karma článku: 17.24 | přečteno: 1214x

Další články blogera

Katarína Maruškinová

Sexuální obtěžování, aneb odmítám být obětí

Bylo to v pátek ráno, v Damašku je tou dobou klid, jelikož je víkend. Jako obvykle jsem vyšla ze svého pronajatého bytu ve čtvrti Muhážerín a zamířila jsem ke stanovišti mikrobusů.

14.11.2017 v 14:51 | Karma článku: 37.01 | Přečteno: 2367 | Diskuse

Katarína Maruškinová

Hrozí Maroku Arabské jaro?

Nedávný článek IDNESU na téma Maroka a jeho současné situace mě nadzvedl ze židle kvůli tomu, že ho pokládám za nanejvýš zavádějící.

2.8.2017 v 18:15 | Karma článku: 27.73 | Přečteno: 2285 | Diskuse

Katarína Maruškinová

Únorové islamofobní taškařice

"Vojnu na vás", říkala mne a sestřenicím babička, když jsme nechtěly jíst, co k obědu navařila. Tak často si na tuto "výhrůžku" vzpomenu, když čtu nebo sleduji, co se v Čechách děje. Nudu a šedost vystřídaly občanské aktivity ...

8.2.2016 v 20:46 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 1662 | Diskuse

Katarína Maruškinová

K čemu všemu lze v Česku použít islám aneb muslimští muži, pozor ...

Ten zvláštní a jedinečný přístup Čechů k islámu sleduji již několik let. Nemyslím teď pouze islamofobii, ale také přehnanou zapálenost pro věc islámu v prvních dnech a měsících vztahu s černookým Ahmedem ...

29.1.2016 v 17:29 | Karma článku: 17.17 | Přečteno: 2424 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Vilém Barák

Hlas lidu není hlas Boží

Nemůžeme úspěšně používat referenda jako ve Švýcarsku, protože nejsme Švýcaři. Ke Švýcarům máme stejně daleko jako Sůdánci k Čechům. Dokonce se ukázalo, že ani obyvatelé Spojeného království nejsou Švýcaři.

21.11.2017 v 12:00 | Karma článku: 9.20 | Přečteno: 276 | Diskuse

Ivan Bednář

Majitelé 17. listopadu (ohlédnutí za oslavami)

Člověk může vlastnit ledacos. Auto, dům, pole, továrnu. Soukromé vlastnictví je v demokracii nedotknutelné. Přivlastňovat si něco, co jinak patří všem, je ale akt loupeže.

21.11.2017 v 10:50 | Karma článku: 22.41 | Přečteno: 525 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Prezidentův tanec mezi vejci

V neděli 19/11 ministři zahraničí Arabské ligy na zasedání v Káhiře nešetřili kritikou libanonské teroristické organizace Hizballáh. K nelibosti libanonského zástupce a následně i libanonského prezidenta.

21.11.2017 v 10:15 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 323 | Diskuse

Roman Máca

Prokremelský konspirátor v čele bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny?

Konspirační odysea poslance Radka Kotena (SPD) navrhovaného do čela bezpečnostního výboru: Mikrovlnky jsou vraždící stroje, 11. září byl podvod, Policie ČR jako prvek NWO a nakonec budeme hledat spásu v Rusku.

21.11.2017 v 10:07 | Karma článku: 27.08 | Přečteno: 2510 | Diskuse

Jan Bartoň

Tragédie a smutek – kvílení nových poslanců

Mezi nově zvolenými poslanci je přes 120 úplných nováčků. Někteří popisují první zasedání nové sněmovny jako „tragédii“, jiní jako „smutek“. Co budou říkat, až o něco opravdu zásadního půjde?

21.11.2017 v 9:08 | Karma článku: 31.03 | Přečteno: 2281 | Diskuse
Počet článků 135 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2506

Vyznáním křesťanka, národností Slovenka a profesním zaměřením orientalistka.

Přináším jiný pohled na Araby a muslimy, než naleznete v mainstreamových médiích nebo u lidí, kteří nemají s tímto světem žádnou praktickou zkušenost. Po patnácti letech práce a studia v Blízkovýchodních zemích si to snad i můžu dovolit :-). 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.